#26 Inscenace U řeky se dotýká mnoha silných témat

Atmosféra místa a jakéhosi bezčasí strhne diváka v příbězích jednotlivých postav jako proud tekoucí vody. Nešťastné duše patří k jednomu místu. Jste to vy, nebo hledíte z druhého břehu?

Rakouský Schauspielhaus Wien a Slovenské národné divadlo nastudovaly společně koprodukční projekt U řeky (Am Fluss/Pri rieke). Pro režii byla oslovena německá režisérka Christiane Pohle, jejíž inscenace se vyznačují silnou vizuální stránkou. Text, jehož autorem je německý dramatik tureckého původu Mazlum Nergiz, předkládá příběhy několika osob. Jednotlivé děje se volně prolínají a přestože jsou v představení zmíněny konkrétní letopočty, má atmosféru jakéhosi bezčasí. Tak jako plyne voda v řece, nechává autor plynout čas. Přesněji řečeno, situace se střídají v časových rovinách minulosti a budoucnosti, až divák přijme tento „nahodilý“ princip a konkrétní časové určení pro něj ztratí význam.

Jakýmsi konstantním bodem je tady místo, konkrétní prostor. Opuštěné přístaviště s prázdnými skladišti, kterému místní říkají Pompeje. Nepoužívaný areál u řeky přitahuje homosexuální muže hledající anonymní sex, podivíny či umělce. V průběhu padesáti let tak prožijeme několik příběhů. Nepochopenému lékaři u řeky, který prostřednictvím orgonu vyléčí všechny nemoci, zde pálí a topí jeho knihy. Architekt rozřezává motorovou pilou zdejší areál, aby jej přetvořil ve vlastní nové dílo. Mladá umělkyně z Kuby, které se nepodařilo žádné své dílo dokončit, vyskočí z 34. patra. V temné až depresivní atmosféře hnusu a beznaděje se zde seznamují dva muži. Učitel Christopher a právník Dan přišli do přístaviště vyhledat nezávazný sex a postupným odkrýváním své minulosti se navzájem poznávají a sbližují. Po letech společného života pak Dan onemocní – a opět se oba vracejí symbolicky k řece, kde se započne jakási přehlídka či rej všech postav. Jako by všechny nešťastné duše patřily k tomuto místu a z břehu mávají na druhou stranu nám „normálním“ – šťastným…