#30 Máme ještě důvod k návratu?

Inscenace Odliv zahájila slovenskou programovou linku v rámci festivalu DSB. Jde o režijní počin Lukáše Brutovského, kterého není potřeba brněnskému publiku představovat. V Národním divadle Brno má za sebou inscenace jako Doktorka, Bez roucha či R/Evoluce. Samotná hra vznikla na objednávku Slovenského národního divadla (SND), s nímž Brutovský již v minulosti spolupracoval. I v tomto případě je autorem textu samotný režisér, který se podílel také na hudební složce inscenace. Textová předloha má ve výsledku „jen“ 12 stran, ale je protkána množstvím skrytých významů a odkazů.

Název inscenace je sám o sobě výmluvný. Vyšší platy, kvalitnější vzdělání, nespokojenost s politickou situací a korupcí, kulturní omezení. To (a mnohé další) jsou důvody, proč mladí lidé odcházejí do zahraničí. Jejich (ne)návrat domů představuje na Slovensku dlouhodobý problém.

V inscenaci se neodvíjí jedna ucelená dějová linka. Jde o sled poetických obrazů plných monologů, které jsou zase plné odkazů a narážek na další texty nebo osobnosti: tematizování jsou slovenští autoři M. M. Hodža, Janko Kráľ, Ľudovít Štúr, ale i politici jako M. R. Štefánik, bývalá premiérka Iveta Radičová nebo neonacista Milan Mazurek. Nejstarší herecká generace SND interpretuje výpovědi lidí, kteří mají řadu životních zkušeností a prošli různými etapami slovenské historie – právě proto jim patří nejrozsáhlejší části monologů. Výrazná je především Emília Vášáryová, která symbolicky představuje Matku národa volající na své děti. Připomíná, co všechno pro Slováky může znamenat pojem národ: Svätopluk, Rastislav, Štúr, Slovakiaring, Mečiar, Hlinka, hokej, Slovenský štát…

Děj není zasazen do konkrétního času; autor nás bere na cestu napříč dějinami Slovenska, od pravěku až po současnost. Jde o skutečně vrstevnatý celek, který divák může vidět opakovaně a pokaždé v něm objevit něco nového, co mu dříve uniklo.