#5 Krok do světa fantazie
Říká se, že větru a dešti poručit nelze. Včera večer jsem však na chvíli měla pocit, jako by to přece jen šlo… Během celého dne, kdy se na nebi honili rozezlení bohové, z jejichž hněvu příležitostně ukápl i drobný déšť, se naděje na konání večerního zahájení Divadelního světa Brno průběžně rozpouštěly a zase nalézaly za velkými černými mraky. Ty silný vítr popoháněl neustále dál a dál, jako by je nechtěl ani na chvíli nechat pomalu plout, či dokonce setrvat na místě… Příroda ukazovala svou sílu: Vesna s Jarovítem zůstali schováni v podsvětí a na zemský povrch se ještě na pár dní prodrala Moréna, která se nechtěla vzdát své vlády…
Pravda, večer jsme se na piazzettě před Janáčkovým divadlem choulili do jarních kabátů a někdo ještě opětovně sáhl i po čepici. Ale přírodní vítr se s nastupujícím soumrakem na chvíli utišil, aby mohl spolu s několika stovkami diváků sledovat estetické víření členstva uskupení V.O.S.A. Theatre. To v kulisách Země, Měsíce a Slunce a za využití základního fyzikálního působení ramenné páky jako by právě přírodní zákony nechtělo respektovat. Po celodenním běsnění již poněkud znavené poryvy větru sváděly ještě souboj s akrobatickými dovednostmi performerů, kteří na otevřeném prostranství zhmotňovali přírodní živly vody, vzduchu nebo ohně…
