MO = doma
MOE = vzorek, ornament
TIVI = opakování, rytmus
OET = chyba, výjimka

Moetivi Karavan je autorským představením Dominiky Špalkové a Báry Ungerové o daleké cestě za blízkým domovem, které se odehrává ve speciálně upraveném karavanu, který je zároveň výtvarnou instalací. Jde o soukromou expedici pro jednoho nebo několik málo diváků: za podstatou toho, co dělá domov domovem.
Možná, že domov je všude tam, kde jsme my. Je domov místo, nebo pocit? Autorky hledaly odpověď na otázku, co je vlastně domov a co ho tvoří. Vydaly se na cesty, které vedly daleko na sever od jejich domovů: mezi sopky a lišejníky na Island až k Sámům a sobům na sever Norska. Inspirovaly se krajinou, rytmem, setkáváním se s lidmi a jejich příběhy. Skládaly, rozkládaly a zase skládaly střípky ze vzpomínek, pocitů, zvuků, barev, tvarů, ornamentů, předmětů, chutí a vůní. Tento obraz kaleidoskopu nakonec otiskly do své inscenace, do které vás přímo vtáhnou – jako host na návštěvě máte totiž možnost nahlédnout do všeho, co se k hledání autorek vztahuje.

Dominika: Doma je pro mě vroucí voda v konvici a puštěné rádio.
Bára: Doma je pro mě chleba s máslem.
A co je pro vás doma?

Kovbojové a cowgirls, ostrostřelci a ostrostřelkyně, indiáni nebo kozáci… Wild West Show Buffalo Billa přiváží do Brna mišmaš šestákových příběhů a nejryzejších klišé z Divokého západu i celého světa. Onoho srpnového dne roku 1906 sklidí velkolepý potlesk, stejně jako na dalších zastávkách po celé Rakousko-uherské monarchii. Není divu, že lákání dálek a dobrodružství podlehne jeden z nadšených diváků. Dvanáctiletý Bořek uteče z domu a tajně se k pozoruhodné kompanii vedené fanfaronským principálem přidá. Romantický sen ale rámcuje jiný historický kontext. Píše se rok 1950 a Bořek, už dospělý, utíká znovu. A tentokrát ne z rozmaru, ale z holé nutnosti. Vedle možná až naivní lásky k westernovým příběhům, z nichž se zrodil fenomén českého trampingu, je tak dalším tématem iscenace i nostalgický vztah české společnosti k Novému světu a iluze svobody, jež Amerika mnohým symbolizovala. Ostatně problematika emigrace – ať už dobrovolné či vynucené okolnostmi, spojuje příběhy na scéně s naší dnešní realitou.

Barvité balábile dějů se na jevišti rozehrává díky loutkám a jejich interakci s živými herci. I scénografie přejímá onu výsostnou kočovnickou povahu příběhu. Představení je koncipováno jako mnohojazyčné, jazyková bariéra ale nutí postavy volit slova co nejjednodušší – a když dojdou, přichází na řadu řeč obrazů, gest a pohledů…

Inscenace má premiéru v rámci festivalu DSB.