Moje kopyta rozryla už zem

Hledání společné řeči. Hledí na nás z osamělých pelíšků a oken paneláků. Z oděvních vzorů, tapet a spořičů obrazovek. Z fotek, videí a účtů na sociálních sítích. Příroda. Vytěsněná, osedlaná a uvězněná do lidských rámečků a rámců. Strčená za mříže našeho jazyka, jeho okřídlených (!) spojení a frází. Dovedeme se s ní ještě vůbec doopravdy setkat? Jinak než skrze vlastní sebestřednost? Co třeba takový slon v místnosti? Nebo rovnou ve vašem obýváku! Situace slona v místnosti vzatá za slovo. Jaké životy s námi zvířata prožívají? A čeho se přitom bojí? Vydejte se s námi na poetickou autorskou výpravu za naším současným chápáním přírody a jeho stereotypy. Ještě šířeji pak za perspektivami, které až příliš často vytěsňujeme. Nebo… z nichž se sami vytěsňujeme?