2024/2025

Divadlo Letí: Poslední zhasne x DSB 2025

Autor:

skupina začínajících dramatiků pod vedením Davida Košťáka

Režie:

skupina studentů a čerstvých absolventů uměleckých škol pod vedením Martiny Schlegelové

Dramaturgie: Marie Špalová

Svět očima nejmladší autorské generace. Šest začínajících dramatiků a jejich hlasy uzavřené do pokojíčků, z nichž se nese ozvěna chodbou vstříc budoucnosti. Imerzivní inscenace, jež vzniká ve spolupráci Divadla LETÍ a projektu Nové hlasy evropské sítě Fabulamundi. Autoři narození na přelomu tisíciletí napíší krátké hry inspirované tradicí hororového Grand Guignolu, jichž se ujmou stejně staří režiséři, aby diváky provedli strašidelným domem, v němž největší hrůzu vyvolává budoucnost. Inscenace bude výsledkem dvouleté série workshopů zaměřených na zkoumání možnosti netradičního inscenování současné dramatiky.

_

2023

Divadlo X10: Vyhnanství x DSB 2023

Autor: Lion Feuchtwanger

Překlad: Valter Feldstein

Dramatizace: Lenka Havlíková, Ondřej Novotný

Režie: Kamila Polívková

Dramaturgie: Ondřej Novotný

Dramaturgická spolupráce: Lenka Havlíková

Výprava: Jana Hauskrechtová

Hudba: Ivan Acher

Grafika: Terezie Chlíbcová

Fotografie: Patrik Borecký

Hrají: Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Marie Švestková, Jan Bárta, Jan Grundman, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Jan Jankovský, Ondřej Jiráček, Václav Marhold, Matěj Šíma

Lion Feuchtwanger ve své trilogii Čekárna zachytil s neuvěřitelnou hloubkou vznik nacismu, přičemž tato téměř dokumentární práce odhaluje tendence doby i konkrétní lidské motivace. Románová trilogie vznikla mezi lety 1930 až 1940 a patří mezi nejsilnější antifašistická literární díla. Divadlo X10 uvedlo první díl s názvem Úspěch v říjnu 2021. Druhá část Oppermannovi (premiéra v dubnu 2022) se odehrává v předvečer Hitlerova nástupu k moci a období krátce poté, mapuje tedy první týdny a měsíce nacistické vlády. Trilogie je završena inscenací Vyhnanství, která je plánována na rok 2023 a jejímž tématem je osud německých emigrantů v Paříži. Plánované uvedení kompletní trilogie v jednom celku bude završením několikaleté práce, kterým Divadlo X10 korunuje deset let své existence. Divadlo X10 tímto ambiciózním projektem poukazuje na možnosti velké činohry s výrazným inscenačním a společenským gestem v nezávislém divadelním sektoru. Kompletní – festivalové – uvedení celé trilogie bylo výjimečným počinem v rámci Divadelního světa Brno 2023 a představilo brněnským divákům nejen tvorbu Divadla X10, ale také ambiciózní inscenační trilogii na velmi ožehavé a současné téma. „Všichni chceme totéž: pasy, pracovní povolení, peníze, nový domov, návrat do starého domova. Osvobozeného.“ „Já nemám nic, nic, nic!“ Závěr volné románové trilogie Čekárna zasadil Lion Feuchtwanger do Paříže roku 1935. Početná a různorodá německá emigrace tráví čas v politických debatách, obstarávání potřebných povolení, publicistické protinacistické činnosti i malicherných osobních sporech. Hudební skladatel Sepp Trautwein věnuje svou tvůrčí energii žurnalistické práci, aby díky mezinárodnímu tlaku docílil osvobození svého kolegy z nacistického zajetí. Na hudbu nezbývá čas. Anně Trautweinové se život drolí do tisíce drobných každodenních překážek a schází jí tak potřebná síla, aby mohla správně odhadnout, zda “tento přechod do As dur je opravdu Seppovým vlastnictvím nebo zda je závislý na Mahlerovi”. Na hudbu nezbývá čas. Jejich syn Hans se kdovíproč učí rusky a vůbec nechápe, proč někdo hudbou vůbec ztrácí čas. Všechny postavy jsou zachyceny v pasti provizoria. Zbývá boj o vysoké ideály i obyčejnou lidskou důstojnost, o právo na práci a domov, který se zdá marný v konfrontaci s obludnou silou diktatury, úřednickým aparátem hostitelské země i vlastním životním vyčerpáním. A tak poměry zabíjí lásku. Čekárna není jen názvem celé románové trilogie, ale také názvem nové symfonie Seppa Trautweina. Její prostor je plný hemžení, hluků a ruchů, útržků civilních dialogů i mediálních státnických projevů, volně přecházejících z intimní do veřejné sféry a zpět. V jejích tónech zazní zvuky všech odkloněných, zmeškaných a opožděných vlaků i hlasy lidí, kteří na ně čekají se svými neforemnými taškami a těžkými kufry, zplihlými vlasy a propadlými doklady. A také s nadějí, že jednou přijede ten správný vlak, který odveze čekající do bezpečí.

_

Česká televize: Smrt divadlu. Hubert Krejčí x DSB 2023

Režie: Robin Kvapil

Spolupráce na scénáři: Pavel Drábek a Tomáš Pavčík

Dramaturgie: Tomáš Pavčík

Účinkují: Miloš Štědroň, Jan Antonín Pitínský, Vladimír Morávek, Arnošt Goldflam, Vladimír Hulec, Martin Pšenička, Miroslav Krobot, Pavel Zedníček, Aleš Roleček, Jan Ferjenčík, Jan Špilar, Igor Dostálek, Tomáš Pavčík a Pavel Drábek

Dramatik, režisér, mim, překladatel, specialista na pohybové techniky asijského divadla a pantomimy Hubert Krejčí (1944–2022) vystudoval činoherní režii na JAMU v Brně (1969–1974) u Miloše Hynšta a Bořivoje Srby. Mezi jeho spolužáky z ročníku patřili např. Nika Brettschneiderová, Bolek Polívka, Miroslav Donutil, Pavel Zedníček, Svatopluk Skopal a řada dalších osobností, které byly propojeny s hnutím malých scén v sedmdesátých a osmdesátých letech. Krejčí vedl od roku 1976 v Pardubicích a později v Praze soubor Yorickova pantomima. Současně spolupracoval jako režisér a dramatik s brněnským Divadlem na provázku (Hry a hříčky, 1982) a HaDivadlem (Úklady doktora Sakripantiho, 1984). Po listopadu 1989 spolupracoval s řadou dalších profesionálních českých a moravských scén, a především s režisérkou Evou Tálskou, Janem Antonínem Pitínským a Vladimírem Morávkem, kteří mj. inscenovali i jeho dramatické texty. Stál u zrodu brněnského Malého divadla kjógenu, které se zabývá interpretací tradičních japonských frašek. Jako dramatik vytvořil Krejčí řadu divadelních her, často inspirovaných absurdní groteskou, lidovým – jarmarečním divadlem, commedií dell´arte a asijským divadlem. V neposlední řadě velmi nesmlouvavým kritickým způsobem komentoval ve svých hrách a textech současnou podobu divadla i jeho tvůrce. Dokumentem Smrt divadlu! Portrét Huberta Krejčího chceme navázat na loňskou úspěšnou koprodukci na dokumentu Smrti a sny Evy Tálské: portrét divadelní básnířky mezi festivalem Divadelní svět Brno a Českou televizí.

_

Divadlo Husa na provázku v koprodukci s DSB: Hrdinky

Autoři: P. Dabravolskaja a kol.

Režie: Palina Dabravolskaja

Dramaturgie: Viktorie Knotková

Hudba: Jiří Hradil

Výprava: Jana Preková

Asistentka režie: Daniela Samsonová

Asistentka dramaturgie: Natallia Skarynka

Tlumočnice: Alena Rezvukhina

Hrají: Růžena Dvořáková, Ivana Hloužková, Milan Holenda, Tereza Maxmilián Marečková, Tereza Volánková, Zdislava Začalová

Mladá běloruská režisérka Palina Dabravolskaja se spolu s hudebníkem Jiřím Hradilem (Tata Bojs, Lesní zvěř aj.) a provázkovským souborem vydává po stopách hrdinek všedního dne. Svůj hlas propůjčí ženám, které zdolávají výzvy bez výhledu na ocenění a uznání: vychovávají děti, pečují o domácnost, o pacienty, snaží se v nové zemi nalézt uplatnění nebo svým myšlením a jednáním přesahují hranice ženám vymezených rolí. Ať už v monolozích ústících do písní nebo scénách hraničících s koncertem, v centru pozornosti stanou současné podoby ženského hrdinství. V open air atmosféře provázkovského dvora nás čeká pořádná dávka posílení a inspirace – slovy české rodačky Madeleine Albrightové: „Trvalo mi docela dlouho, než jsem získala hlas, a teď, když ho mám, nehodlám mlčet!“

Palina Dabravolskaja (*1995) absolvovala v roce 2017 Běloruskou státní akademii umění jako herečka, po vynuceném odchodu ze země pokračovala ve studiu režie ve Varšavě u Ivana Vyrypajeva, mezinárodně oceňovaného filmového i divadelního režiséra a autora. Její první režijní práce, inscenace hry běloruského dramatika Mikity Iljinčika Pokoj umírá, se dostala mezi deset nejlepších běloruských inscenací za rok 2019. Na festivalu Divadelní svět Brno 2022 hostovala s hudebním dramatem Sarmatia, příběhem o snaze zakořenit v cizí zemi, které kombinuje lidovou hudbu a hip hop. Scénář vznikl za podpory festivalu DSB 2023.

_

2021/2022

BuranTeatr: I AM NOT ALONE

Autoři a autorky: Juraj Augustín, Petr Holík, Patrícia Pažická, Simona Vaškovičová

Performer a performerka: Petr Holík, Patrícia Pažická

Šestitunový kámen na náměstí uprostřed Brna a dva lidé. Muž a žena, ale na tom nezáleží – asi. V koprodukci DSB a brněnského BuranTeatru vznikne site-specific projekt I am not alone, studie soužití dvou lidských bytostí v kontextu města. Existuje mezi nimi konflikt, nebo mohou opravdu žít v symbióze? Zápasí jejich individuální touhy s prostředím, ve kterém se nachází? A nebyli by šťastnější, kdyby byl každý někde jinde? A záleží na tom vůbec? „Musíme si představit, že Sisyfos je šťasten.“ (Albert Camus) Inscenace je součástí dlouhodobého projektu www.iamnormal.cz

Projekt vznikl v koprodukci s festivalem Divadelní svět Brno.

Divadlo LETÍ x DSB

Pubkvíz o budoucnosti světa

Autorky: Marie Špalová a Martina Schlegelová

Dramaturgie: Marie Špalová

Režie: Martina Schlegelová

Scénografie: Jana Špalová

Hudba: Jan Čtvrtník

Hrají: Marcela Holubcová, Milada Vyhnálková, Nataša Bednářová, Richard Fiala, Dan Kranich

„Skandální show, ve které se dozvíte, co vás čeká, opustíte svůj enviromentální žal a začnete konečně něco dělat!“ Máte rádi kvízy a zajímá vás budoucnost světa? Chtěli byste si v divadle dát s přáteli skleničku a báječně se spolu pobavit? Pak na téhle události nesmíte chybět. Populární forma pubkvízu totiž právě ožívá i v divadle. Ideálně s sebou vezměte jednoho až tři kamarády a vytvořte si svůj tým. Zakupte si na baru svůj oblíbený alko či nealko nápoj a pusťte se do vyplňování našeho zábavného kvízu. Bude i nějaké to divadlo, vtipní moderátoři a pár skvostných písní. Nebojte se, není to na známky! Taky nebudete muset nic říkat nahlas a nikdo vás nebude vyvolávat. A navíc neodejdete v depresi! To slibujeme. Jak to dokážeme? To už se budete muset přijít podívat. Inscenovaný pubkvíz Divadla LETÍ, protkaný živou hudbou, je otevřen jak týmům, tak jednotlivcům a funguje proti enviromentálnímu žalu (ověřeno 9 z 10 zkušebních diváků).

Text hry vznikl za podpory Nadace Český literární fond.

_

Divadlo X10: Druzí lidé

Autor: Tomáš Loužný, Ondřej Novotný

Dramaturgie: Ondřej Novotný

Režie: Tomáš Loužný

Scénografie: Petr Vítek

Hudba: Ivo Sedláček

Hrají: Magdalena Kuntová, Lucie Roznětínská, Vojtěch Hrabák, Václav Marhold

Open space je původní česká hra režiséra Tomáše Loužného a dramaturga Ondřeje Novotného, kterou ve spolupráci s DSB připravuje Divadlo X10. Zabývá se tématem manipulace s fakty a problémem interpretace skutečnosti na pozadí klimatické katastrofy. Inspiraci k textu tvoří povídky R. Akutagawy, podle kterých A. Kurosawa natočil slavný film Rašómon. Atmosféra blížící se zkázy vychází také z knihy polské reportérky K. Boni Ganbare! Workshopy smrti, která sleduje osudy Japonců hledajících rovnováhu a existenciální jistoty po jaderné katastrofě ve Fukušimě a ničivých tsunami. Základní situace je několikrát variována a prokládána výpověďmi a svědectvími, které podstatu situace potvrzují, vyvrací, natáčí z různých úhlů. Existuje pravda? Kolik nám zbývá času, než svět nenávratně překročí kritickou hranici? Jak reagujeme v krizových situacích? Máme vůli vymanit se z postfaktického chaosu a dezinformační záplavy? Je akceptovatelné tvrzení, že skutečnost je jen to, čemu věříme?

_

Geisslers Hofcomoedianten

27 Exekuční show Jana Mydláře

Autoři: Luděk Horký, Natálie Preslová, Helena Koblischková

Režie: Petr Hašek

Dramaturgie: Helena Koblischková

Hudba: David Hlaváč

Choreografie: Martin Talaga

Scénografie: Ján Tereba

Výroba kostýmů: Kristýna Šrolová

Asistent režie: Věra Halamásková

Produkce: Eliška Seveldová

Hrají: Aleš Pospíšil, Martin Bohadlo, Petr Šmíd, Šimon Dohnálek, Vojtěch Bartoš, Martin Holzknecht a Lucie Valenová

Raně barokní katovna české politiky. Morbidní kabaret národního hrdinství, ve kterém konferenciér Jan Mydlář dává prostor k 27+1 originálním číslům. Od kupletu k madrigalu a od žonglování po drama, to vše s vírou pevnou jako mariánský sloup a z lásky věrné až za hrob. Nejveselejší tanec smrti v Evropě od Geisslers Hofcomoedianten. Představení není určeno pro diváky trpící úzkostí z uzavřeného prostoru. Po začátku není možné hrací prostor opustit. V představení se používá strobo efekt.

_

Divadlo Feste: Hilsner a ti druzí

Autoři: Jiří Honzírek, Katarína K. Koišová

Režie: Jiří Honzírek

Odborný poradce: Jan Prchal

Výprava: Sylva Marková

Produkce: Kristýna Břečková, Antonín Šmarda

Hrají: Lina Nausedat, Anna Čonková, Tomáš Žilinský

Je dobře známo, že právě v rámci soudního případu s Leopoldem Hilsnerem se jméno budoucího prezidenta Tomáše Masaryka stalo celostátním pojmem. Právě ve sporu, kde proti veřejnému mínění odsuzujícímu Hilsnera za domnělé vraždy dvou mladých žen pouze na základě jeho židovství, se o Masarykovi začalo mluvit jako o ambiciózní a cílevědomé osobnosti. Je ovšem méně známo, kdo skutečně byl onen Hilsner a jak se z něj stal obětní beránek rasistických tendencí společnosti. Je také méně známo, že Hilsnerův případ se nápadně podobá několika dalším kauzám, které prolétly Evropou přelomu 19. a 20. století. V naší inscenaci budeme kromě konkrétní kauzy obviněného Hilsnera sledovat také právě onu na čase a místu nezávislou univerzálnost tendencí odsuzovat lidi pouze na základě rasy nebo náboženství. Anežka Hrůzová je v lese Březinka u města Polná zavražděna stejně brutálním způsobem, jakým umírají o jedenáct let dříve v Londýně oběti Jacka Rozparovače. Je jí podříznuto hrdlo v době končících velikonočních svátků. Svátků, v nichž se v židovské tradici připravují pokrmy zvané matesy. Podle vymyšlené a nepravdivé legendy, jíž šířili zejména radikální katolíci, jsou tyto matesy plněny krví křesťanským panen. Mrtvá Anežka Hrůzová tak sehraje nešťastnou roli obětního beránka v odporném divadle českého rasismu, nacionalismu a antisemitismu. Žid Leopold Hilsner je neprávem odsouzen na doživotí a v cele stráví 18 let. Je zarážející a zahanbující jak dynamický a radikální byl na konci 19. století český rasismus. Leopold Hilsner uměl psát pouze německy, stejně jako mnoho dalších Židů té doby, a tak i v naší inscenaci hraje němčina důležitou roli.

Projekt vznikl v koprodukci s festivalem Divadelní svět Brno a Meeting Brno.

_

Divadlo Toy Machine

David a Goliáš

Scénář, režie, loutky, scénografie, hudba: Tomáš Běhal, Tomáš Podrazil, Pavel Heřman

Hrají: Tomáš Běhal, Tomáš Podrazil

Pro děti od 3 let.

Tři příběhy o „obrech“. Obři nejsou jen velcí kolohnáti, kteří nevědí, kam šlapou, ale mohou se skrývat v nejmenším jednotlivci, v jeho obří odvaze. Tak to bylo i s Jankem Fazolkou. Něco velkého jako fazole si poradí s drakem a má sílu jako stádo volů. Obrovitost se může skrývat v síle skupiny, třebaže se jedná o ty nejmenší. To pak obrovi Valibukovi není k ničemu jeho síla. Sice přemůže medvěda, porazí sedláka i ledovou obryni, ale dokáže se i vyrovnat se včeličkami? A třetí příběh nás přesvědčí o tom, že někdy se obr skrývá i v nás v obyčejných lidech a nemusí to být jen v pohádkách. Jako třeba David a Goliáš. Čas od času se stane, že ti menší a malí nemají takové uznání, jaké by si zasloužili. Občas se stane, že ti velcí, co mají velká ramena a velký nos přestanou ty malé vidět. David a jiní si to nechtěli nechat líbit. Tři pohádky v jedné o tom jak jiní malí dokázali přemoci daleko větší.

_

Česká televize x DSB 2022

Smrti a sny Evy Tálské: portrét divadelní básnířky

Scénář a režie: Robin Kvapil

Dramaturgie: David Drozd

Kamera: Šimon Dvořáček

Střih: Zuzana Walter

Účinkují: Miloš Štědroň, Boleslav Polívka, Petr Oslzlý, Vladimír Hauser, Ivana Hloužková, Pavel Zatloukal, Boris Mysliveček, Gabriela Štefanová, Marie Jirásková a řada dalších

Alenka – Markéta Lazarová – Smrtolenka – Viktorka – Žofie… a mnoho dalších ženských a dívčích osudů přivedla na brněnské jeviště režisérka Eva Tálská (1944–2020). Její tvorba je spjata v podstatě pouze se dvěma divadelními soubory: nejprve s Divadlem Husa na provázku, které založila v roce 1968 společně s dramaturgem Bořivojem Srbou a režiséry Peterem Scherhauferem a Zdeňkem Pospíšilem. V roce 1991 si pak sama založila Studio Dům, v němž dala prostor studentům, mladým amatérům a vytvořila tak svého druhu divadelní školu, která ovlivnila několik generací divadelních tvůrců. Brněnští divadelní diváci by ještě mohli mít v paměti některé její inscenace, třeba trilogii vycházející z nonsensové literatury – Šibeniční písně, Alenka v říši za zrcadlem, Příběhy dlouhého nosu, Kleistovu Katynku z Heilbronnu provedenou jako kramářské divadlo, nonverbální inscenaci Cirkus aneb Se mnou smrt a kůň nebo Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. A dodnes každé Vánoce Studio Dům hrává Betlém inspirovaný lidovými vánočními hrami. Tálská ve své tvorbě rozvinula fascinující poetické divadlo, kterým změnila tvář českého divadla tvůrců. Vzpomínky kolegů, spolupracovníků a přátel, fotografie, dobré i někdy ne moc kvalitní videozáznamy, texty a další texty… Už jen to zbývá po divadelním díle nekompromisní, náročné a inspirativní režisérky. Z těchto materiálů vzniká dokumentární portrét této výjimečné osobnosti.