#22 Als ich unter Wasser wäre / Jako bych byl(a) pod vodou

U řeky se setkávají dva muži. Zatím anonymní, skrývající se pod závojem tmy, snažící se neříct o sobě nic kromě toho, co o nich prozradí jejich těla. Ve tmě se s nimi skrývá i jejich touha, která jako by splývala s vodou proudící vedle nich. Ta v inscenaci U řeky režisérky Christiane Pohle vstupuje do dialogu s minulostí, vytékající z děr dřevěné stěny, která vévodí jinak prázdnému jevišti. Jako by čas ani neexistoval, jako by neexistovala oddělená minulost ani budoucnost. Es ist immer jetzt.

Inscenace U řeky, která je koprodukcí Schauspielhaus Wien a Slovenského národného divadla, přináší na jeviště stejnojmenný text Mazluma Nergize. V jednoduché scénografii Charlotte Pistorius se zde rozehrává příběh dvou mužů, Christophera a Dana, kteří – ačkoliv u řeky Hudson původně hledali spíše anonymní naplnění své touhy – nacházejí jeden druhého. A nakonec jeden druhého i ztrácejí. Jejich příběh je přitom prokládán jakýmisi přeludy z minulosti, jež přivolává řeka i vyprávění samotných mužů, prolínající se se zpěvem, který některé scény doprovází. Na jevišti se setkává několik časových rovin a příběhů skutečných i fiktivních osob, které spojuje právě řeka Hudson a manhattanská přístavní oblast. Vzniká tak multiperspektivní obraz situace queer osob ve druhé polovině 20. století.

Jednou ze zobrazovaných osob je rakousko-americký lékař Wilhelm Reich, jehož knihy pálili nejdříve za druhé světové války nacisté – jako příliš židovské – a pak v 50. letech i Američané – jako příliš komunistické. Zatímco si postavy na jevišti jeho knihy čtou, Reich se sápe mezi latě, tvořící dřevěnou stěnu, a tvrdí, že svobodu lze nalézt skrze osvobození sexuality. V návaznosti na Freudovo pojetí libida rozvíjí koncept orgonu, jakési kosmické energie, pomocí níž lze vyléčit tělo od rakoviny i společnost od fašismu a kapitalismu. Jen homosexualita, kterou považuje za nemoc způsobenou sexuálním potlačením, zůstává podle něj orgonem neléčitelná. Jeho idea osvobození sexuality je tak limitována jeho vlastním heteronormativním vnímáním světa, které ho vede k patologizaci jiných sexualit, než je heterosexualita. Svoboda má v jeho pojetí své jasně vytyčené hranice.