#15 Hamelnští potkani v Divadle Radost
Inscenace Krysař loutkového divadla Radost je výsledkem koprodukce tohoto divadla s Patrikem Simsem, zakladatelem francouzského loutkového souboru Les Antliaclastes, jenž na DSB hostoval v minulých letech. Jak lze starou pověst osvěžit a vyčíst z ní aktuální témata, která nejsou na divadle zpracovatelná jednoduše a ani nebývají zpracovávaná často? V Divadle Radost se tajil dech, úlevně se smálo a místy ani nedýchalo. Podrobněji v recenzi Barbory Stibůrkové.
Městečko Hameln, scénograficky vytvořené jedním velkým domem se spoustou pokojíčků tak akorát pro panenky nebo jiné potvůrky, se diváctvu ukázalo ve vší parádě, s obrovskou pastičkou na myši před vlastním prahem. Skoro jako by si v příběhu o Krysaři lidé s krysami vyměnili role. Krysy švitořily ve všech pokojích s rozsvícenými lampami a lustry, z hlídací kočky si dělaly legraci a po jedu byly naopak ještě více rozdováděné. Publikum bylo zřejmě poprvé v životě svědkem (heavy) metalového koncertu krysy, která po požití jedu chtěla další a další dávku.
Tvůrci ke scénickému vyprávění použili různé druhy loutek. Nejčastěji plyšové krysy, pominout nelze ani maňáskovou nebo robotickou kočku. Současně s loutkami se na jevišti pohybovali herci a herečky s celohlavovými maskami krysy, blechy, ale i lidské hlavy. Většinou jim nebylo vidět do očí. Působili děsivě, stroze, ne však mechanicky. Dojem děsivosti ještě prohloubila maska Krysaře, jež připomínala lebku Mickey Mouse. Spolu s jeho kašpárkovským kostýmem s rolničkami byla představa krysí smrtky ještě strašidelnější. Nebyl to však on, kdo vzbuzoval největší strach.
