#21 Tanečně-performativní soubor La Fleur roztančil brněnské diváky
Soubor La Fleur (česky květina) se již od roku 2005 zabývá transkontinentálním dialogem mezi evropskými, africkými, ale i americkými etniky. Pluralita a různorodost jazyků a kulturních kořenů se během tvůrčího procesu stávají stěžejními zdroji inspirace. Každý ze tří tanečníků pochází z odlišného kulturního prostředí a přináší jiný taneční a kulturní styl. Na DSB předvedli La Fleur performanci Trio: Pro krásu samu. O intenzivním zážitku, který rozhýbal i brněnské diváky, podrobněji v recenzi Johanky Formánkové.
Dramaturgyně festivalu Viktorie Knotková během dramaturgického úvodu neskrývala obdiv a nadšení z tvorby zakladatelky a kmenové režisérky La Fleur Moniky Gintersdorfer. Po krátkém výkladu stěžejních hodnot souboru se však popisu inscenace Trio: Pro krásu samu věnovat nechtěla. S přesvědčivým úsměvem na tváři předjímala, že energie představení se nedá přetlumočit do slov a nejlepší bude ji na sebe nechat působit. Právě komunikace skrz tělesnost individuálních pohybů a energií se ukázala při jazykové pluralitě performerů jako nejsrozumitelnější a nejzásadnější. Ostatně s tématem dorozumívání se pomocí vlastního těla pracuje již první scéna.
Na scénu kromě třech tanečníků-performerů (Alex Mugler, Carlos Gabriel Martínez Velázquez, Pohe Cedric Kevin Bah) přichází také Timor Litzenberger jako DJ a do mikrofonu pomalým pobaveným hlasem tlumočí v angličtině pohyby jednotlivých tanečníků. Stejným způsobem se u mikrofonu vystřídají všichni. Jednoduchými pohyby vyjadřují vcelku náhodná a opakující se, tentokrát již francouzská slova, jako například jíst, spokojený, holub, kuře atd. Divák nemusí umět francouzsky, aby pochopil, o čem se právě tančí. Výřečná je také silná mimika, s níž performeři pracují a díky které se jejich výrazy dají snadno rozklíčovat. Přes značnou přehnanost expresí však ze všech vyzařuje sebejistá opravdovost. A tak se do popředí dostává další velké téma inscenace – tzv. empowerment (česky sebeposílení). Každý ze tří tanečníků pochází z odlišného kulturního prostředí. Ta se na první pohled zdají zcela jiná, nesdílí ani společný jazyk, hudbu, a do jisté míry, ani pohyby a gesta. Postupně však začíná být více a více patrné, že zdání může klamat.
