Území nikoho: Příchozí

Jejich země se nachází daleko od všech lidí. Anebo se ta dálka jenom zdá a bydlí hned vedle vás, za oknem světlíku, za zdí bytu? Je to území, které lze najít pouze s přesnými souřadnicemi. Prožívají v těchto vzdálených končinách celý život a málokdo o tom ví. Každý den se k nim na několik hodin vydávají vyslanci naší společnosti, aby jim za poplatek propůjčili své ruce a nohy, a pak je opět zanechali v jejich hloubání. Myšlení je totiž jediný svobodný akt. Nikoho k němu nepotřebují. Vzhledem se podobají lidem, vlastnostmi se však někdy liší. Potřebují dvě těla, aby mohli existovat svobodně. Světlo ovládají hlasem, dveře otevírají na dálku. Je takový život vůbec možný? Dá se něco skutečně prožít, když všechny činnosti vykonávají cizí ruce? A co když zrovna žádné další tělo není v dosahu?

Nový umělecký projekt v produkci Vzletu, který kurátoruje Marta Ljubková, Petr Prokop a Jiří Havelka.

Při přípravě tohoto dlouhodobého projektu jsme vyšli z pojmu „slepé skvrny“, který použil ve své stejnojmenné knize sociolog Daniel Prokop. Myslel tím ta místa ve společnosti, o nichž nevíme – přehlížíme je, protože nejsou na první pohled patrná. Z těchto míst pak nejčastěji vzlínají smutek a frustrace. Vzali jsme toto spojení a použili ho volně – hledáme, jaké nezmapované komunity se nacházejí kolem nás.

Pro tento projekt jsme oslovili studentky a studenty a čerstvé absolventy a absolventky Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, kde pedagogicky působíme, a nabídli jim, ať k němu přistoupí zcela tvůrčím způsobem. Nejde nám o vytváření dalších a dalších inscenací, ale spíše o jakýsi výzkum uměními – může vzniknout jevištní tvar, ale může vzniknout i film, instalace, video či performativní procházka.