Skip to main content

Tipy dramaturgů

Střet – střed – spojení:

Váš kvantový skok do divadelního světa!

V šestnáctém ročníku festivalu se inspirujeme kvantovou fyzikou i nepředvídatelností mezilidských vztahů a vytváříme prostor, ve kterém se divadlo stává jak středem tvůrčí gravitace, tak místem střetu různorodých uměleckých realit a forem. Nebojte se kvantového skoku! Ke správnému odrazu vám mohou pomoci doporučení ředitele festivalu i jednotlivých členů dramaturgické rady festivalu DSB.

Mimořádný zážitek slibuje koprodukční projekt Quanta. Jsem rád, že náš festival může českému publiku už podruhé představit práci jednoho z nejzajímavějších evropských režisérů současnosti, Łukasze Twarkowského. Jeho multimediální představení patří k mým nejsilnějším divadelním zážitkům z minulých let. Z domácích tvůrců si pozornost zaslouží stoupající hvězda režiséra Jakuba Šmída, na jehož ostravskou inscenaci antické tragédie Médea se opravdu upřímně těším. A věřím, že velký úspěch bude mít i letošní novinka, Festivalový otevřený dům, při níž se Janáčkovo divadlo otevře na začátku festivalu ve dnech 17.–20. 5. jako inspirativní prostor pro trávení volného času v našem městě. Doufám, že návštěvníky inspiruje i k návštěvě festivalových představení, protože rozhodně je z čeho vybírat!

__________________________________

Troufnu si doporučit (nejen pro nadšence kvantové fyziky) celou tematickou linii Divadlo je střed/t zájmů. Jde o velmi kontrastní výběr inscenací, kde se střetává fyzika s poezií, vztahy s teoriemi, svět, který známe, s budoucností, o které nic nevíme. V syrově aktuální inscenaci Vlastenci či originální performanci Wandervogelsi můžete vybrat mezi společensko-kritickými sondami do novodobých forem toho, co si představujeme pod pojmem „vlastenectví“. Doslova do středu různých zájmů vás naopak vrhnou známé příběhy Médey, Odyssea či Marie Stuartovny ve zcela nových kontextech. A kdo potřebuje odlehčenější vesmírné dimenze, ocení mezigenerační střetávání třeba v podobě groteskně-absurdního kabaretu Šmejdi útočí nebo při diskusi, zda ve městě mají přednost cyklisté nebo motoristé, v inscenaci Jednou nám za to děcka poděkujou.

__________________________________

Rád bych začal své letošní tipy něčím optimistickým, takže neváhejme a odstartujme rovnou koncem světa. Ten tematizuje imerzivní inscenace Divadla Letí Poslední zhasne, která je v rámci koprodukce s naším festivalem ušitá na míru prostorám brněnské Káznice. Rovných dvanáct mladých tvůrkyň a tvůrců na poli autorském, režisérském i scénografickém přikládá ruku k dílu, aby stvořili sugestivní simulaci, kterou můžete putovat dle vlastního zalíbení. Netřeba už diskutovat, zda konec světa přijde (moudří už vědí: přijde!), a můžeme se bavit o tom, jak se na něj co nejlépe připravit. Pokud byste naopak před koncem světa chtěli zavzpomínat na svět v dobách, kdy byl ještě tzv. „v pořádku“ (i když třeba neprovdané nebo ovdovělé ženy v něm byly dost odkázány na milost či nemilost svého okolí), můžete se zúčastnit unikátního zájezdu do jednoho z nejmagičtějších českých divadelních prostorů – na Otáčivé hlediště v Českém Krumlově – a zhlédnout tam romantický, ironický i komediální příběh dvou sester, protloukajících se nelehkou životní situací, a to s nebývalým počtem živých koní: dramatizaci Rozumu a cituJane Austenové v režii Martiny Schlegelové.

__________________________________

Mým osobním festivalovým highlightem je inscenace Because the Night v podání souboru Theater Bremen. V příběhu hudební legendy, básnířky Patti Smith, a jejího osudového partnera, fotografa Roberta Mapplethorpa, se snoubí křehkost, síla a spásná moc umění. Odysea Divadla Ludus zase přináší nečekaný pohled na Homérův epos – z perspektivy těch na bájného hrdinu čekajících. Existuje vůbec něco jako vítězný, ryze hrdinský návrat z války? Režisér Dávid Paška s dávkou nadhledu a vtipu zinscenoval text Rolanda Schimmelpfenninga, který je naší realitě blíž, než se může zdát. Na závěr jeden z nejpozoruhodnějších uměleckých projektů současnosti: Národní sbírka zlozvyků Kateřiny Šedé ožije díky souboru Losers Cirque Company – roztodivné tuzemské nešvary (od kousání nehtů po chození pozdě do divadla) v hravých variacích nového cirkusu. To si nesmíte nechat ujít! Máte svůj festivalový zlozvyk? A mohla bych ho vidět?

__________________________________

Jonathan Livingston Racek vynikl na nezávislé taneční scéně roku 2024 díky originální hudbě Ivana Achera, spolupráci s Českou filharmonií a herci Jiřím Lábusem a Vilémem Udatným, s mimořádnými tanečními výkony ve výborné choreografii Ondřeje Vinkláta. Taneční adaptace Bachovy předlohy o ptačím hejnu alegoricky zobrazuje společenské konvence a jedince hledajícího vlastní cestu. Jednoznačně zážitek. Neméně působivé je představení uskupení POCKETART Fairy Tales, ve kterém choreografky Sabina Bočková a Johana Pocková s osmi výraznými tanečnicemi odhalují autentickou ženskost mimo stereotypy za doprovodu živé hudby Lukáše Palána a Sáry Vondráškové. Mým posledním tipem je „work in progress“, rodící se inscenace (ID)ENTITA. Na hranici fyzického divadla a rituálu se budete pohybovat spolu s tanečnicí Martinou Hajdylou Lacovou a performerkou s Downovým syndromem Martinou Truskovou, která je pro svou schopnost měnit identity inspirací celého projektu.

__________________________________

Doporučuji navštívit inscenace, které kombinují silné umělecké vize a provokativní témata. Od souboru D’epog si můžete vychutnat Hory, doly, epizody– performativní experiment v režii Lucie Repašské, v němž se setkává fyzická akce s minimalismem a autenticitou. Muzikál Rodinný ústav (Fun Home), uvedený studenty DF JAMU v Divadle na Orlí, nabízí silný příběh o rodinných vztazích a hledání identity. Ve Studiu Marta se zase představí inscenace O?lando [O-klobouček-lando], která experimentuje s tématy identity a transformace – to vše z dílny nového uměleckého vedení HaDivadla. Inscenace Quanta od Łukasze Twarkowského, v níž se prolíná kvantová fyzika, filozofie a technologie, vás vtáhne do hypnotické atmosféry. Každé z těchto představení nabízí jedinečný zážitek, který vás přivede k zamyšlení nad hlubokými tématy současnosti.

__________________________________

Dušan D. Pařízek je režisér pohybující se mezi českými, německými, rakouskými i slovenskými předními scénami. Pro Slovenské národní divadlo adaptoval novelu Pavla Vilikovského Pes na cestě, která zkoumá slovenskou povahu v období po sametové revoluci a ironicky nahlíží na přízemnost politické reprezentace. Pařízek brilantně pracuje s textem, zatímco hvězdné obsazení (Alexander Bárta, Ľuboš Kostelný, Richard Stanke a Robert Roth) vdechuje inscenaci dojímavou hloubku. Dílo si vysloužilo nominaci na ocenění DOSKY 2024 za mimořádný počin v činoherním divadle. Pro mně jako Slováka žijícího v Brně je citovou záležitostí také Odliv, rovněž od Slovenského národního divadla. Tato inscenace představuje jakýsi lakmusový papírek atmosféry, která na Slovensku v posledních letech dominuje: frustrace, pocit selhání, touha po lepší budoucnosti a odliv mozků do zahraničí (často právě do Česka). Režisér Lukáš Brutovský tímto dílem uzavírá svou trilogii civilizačních otázek o současném stavu společnosti, kde – jak se zdá – nic nefunguje. Přes tíživé téma je však Brutovského pojetí plné hravosti a kombinace slov, hudby a výtvarné magie, přinášející nadhled a snad i náznak naděje.

__________________________________

V dětské lince festivalu za zmínku určitě stojí inscenace Robinson.ka v režii Márii Danadové a Moniky Kováčové. Poetický příběh o hledání odvahy a posouvání vlastních hranic je kouzelným dobrodružstvím pro děti od šesti let. Silný lidský příběh pro nejmenší diváky o netradičním přátelství přináší Červený balónek podle stejnojmenného filmu Alberta Lamorisseho. Dalším mým festivalovým tipem je pohádka vyprávěná z tak trochu jiného úhlu pohledu: Táta už nemůže! – projekt souboru Ufftenživot z dílny festivalového inkubátoru, představení nejen pro děti, ale také pro rodiče. Výpověď mladého otce, který se sžívá se svou novou životní rolí, není veskrze čistě pozitivním příběhem o nástrahách rodičovství. Co je ovšem na příběhu zajímavé, je vícero rovin vyprávění. První rovina je z pohledu dětského světa, ve kterém sledujeme pohádku o tátovi a zlobivém dítěti; v druhé rovině se odehrává pohled dospělého, z jehož života se stává zvláštní dobrodružství o znovunalezení sebe sama.

__________________________________

V široké nabídce letošního festivalu bych rozhodně rád přilákal diváckou pozornost na současně-barokní nářez souboru Geisslers Hofcomoedianten Simply Simplicius aneb Svatá prostoto! Jak by asi vypadalo putování Foresta Gumpa na bojištích třicetileté války? Balancování na šikmé ploše za zvuků válečného ryku a country hudby. Archetypální hrůzy války i neutuchající černý humor. Režisér Petr Hašek se souborem přivážejí velice osobité pojetí jedné z nejvýznamnějších prozaických děl baroka. Podobně intenzivní zážitek slibuje také Marie Stuartovna v podání Divadla Petra Bezruče. Politický thriller Roberta Icka (adaptace původní hry Friedricha Schillera) přináší nový, zcela současný pohled nejen na ikonický střet dvou královen. Bezskrupulózní politická hra plná intrik, lží a demagogie. Hra o trůn, která nemůže poznat vítěze. V neposlední řadě zvu i na „divadelní encyklopedii autentických šmejdských scénářů“ Šmejdi útočí Divadla NoD, která hravou a velmi vtipnou formou dává nahlédnout do postupů zlodějů a podvodníků, jejichž taktiky jsou čím dál sofistikovanější. Lehce interaktivní, nesmírně zábavná a především velmi poučná podívaná.

__________________________________

Představení Hamletek tvůrčího tandemu Janek Lesák a Natálie Preslová přináší jednoduchou formou na jeviště těžké, ale velmi důležité téma. Na pozadí Shakespearovy tragédie dávají nahlédnout do situace osmiletého kluka, kterému se rozvedli rodiče; divák stejnou situaci vnímá z pohledu dítěte a následně i z pohledu dospělých. Skvělé herecké výkony Ivany Huspekové a Ondřeje Nosálka téma zobrazují s jemnou nadsázkou a lehkostí. Díky tomu je Hamletek ideálním rodinným představením, které má ovšem cenný přesah. Osobně se nejvíce těším na představení Divadla loutek Ostrava Pilot a Malý princ v režii nového uměleckého šéfa Jakuba Maksymova. Jde o divadelní adaptaci grafického románu Petra Síse, metaforického životopisu francouzského spisovatele a letce Antoina de Saint-Exupéryho, která nabízí silné vizuální obrazy, loutky i živou hudbu. Je příběhem o jednom velkém snu mladého muže, písní o samotě a zprávou o překonání zemské tíže. Jevištní magie nasytí diváka kteréhokoliv věku. Ve skromné jednoduchosti scénografie se vystaví impozantní paleta barev fantazie a hravé přítomnosti. Málokterá inscenace nabízí takhle komplexní balíček obsahu, formy a divadelního zážitku.

__________________________________

Jeden z vrcholů festivalu je pro mě inscenace Když roztaje sníh polského divadla TR Warszawa – sonda do rodinného mlčení, mozaika příbuzenských vztahů, v níž mezilidské „nic“ vyústí v tragédii. Katarzyna Minkowská napsala a s vynikajícím souborem ztvárnila obyčejné lidi, které ve svém okolí máme všichni. Nahlíží je nemilosrdnýma očima, odhalujícíma monstrozitu, v kterou se za roky mlčení proměnil hluboký strach. Z tuzemského programu se velmi těším na Eurípidovu Médeu, již v novém přebásnění Petra Borkovce a Matyáše Havrdy uvádí činohra Národního divadla Moravskoslezského. Borkovec vtisknul hře svěží současný jazyk a ve spojení s citlivou režií, velkolepou scénografií a představitelkou nešťastné královny, Petrou Kocmanovou, jde o jeden z největších zážitků loňské sezony. Mezi koprodukčními projekty vyhlížím ten ze Studia Hrdinů – inscenaci Za rohem svět. Režisér Adámek Austerlitz v něm prozkoumává vztah člověka a světa věcí, který kolem sebe lidé vytvářejí a z nějž není úniku.