Střet – střed – spojení:
Váš kvantový skok do divadelního světa!
V šestnáctém ročníku festivalu se inspirujeme kvantovou fyzikou i nepředvídatelností mezilidských vztahů a vytváříme prostor, ve kterém se divadlo stává jak středem tvůrčí gravitace, tak místem střetu různorodých uměleckých realit a forem. Nebojte se kvantového skoku! Ke správnému odrazu vám mohou pomoci doporučení ředitele festivalu i jednotlivých členů dramaturgické rady festivalu DSB.
Mimořádný zážitek slibuje koprodukční projekt Quanta. Jsem rád, že náš festival může českému publiku už podruhé představit práci jednoho z nejzajímavějších evropských režisérů současnosti, Łukasze Twarkowského. Jeho multimediální představení patří k mým nejsilnějším divadelním zážitkům z minulých let. Z domácích tvůrců si pozornost zaslouží stoupající hvězda režiséra Jakuba Šmída, na jehož ostravskou inscenaci antické tragédie Médea se opravdu upřímně těším. A věřím, že velký úspěch bude mít i letošní novinka, Festivalový otevřený dům, při níž se Janáčkovo divadlo otevře na začátku festivalu ve dnech 17.–20. 5. jako inspirativní prostor pro trávení volného času v našem městě. Doufám, že návštěvníky inspiruje i k návštěvě festivalových představení, protože rozhodně je z čeho vybírat!
__________________________________
Troufnu si doporučit (nejen pro nadšence kvantové fyziky) celou tematickou linii Divadlo je střed/t zájmů. Jde o velmi kontrastní výběr inscenací, kde se střetává fyzika s poezií, vztahy s teoriemi, svět, který známe, s budoucností, o které nic nevíme. V syrově aktuální inscenaci Vlastenci či originální performanci Wandervogelsi můžete vybrat mezi společensko-kritickými sondami do novodobých forem toho, co si představujeme pod pojmem „vlastenectví“. Doslova do středu různých zájmů vás naopak vrhnou známé příběhy Médey, Odyssea či Marie Stuartovny ve zcela nových kontextech. A kdo potřebuje odlehčenější vesmírné dimenze, ocení mezigenerační střetávání třeba v podobě groteskně-absurdního kabaretu Šmejdi útočí nebo při diskusi, zda ve městě mají přednost cyklisté nebo motoristé, v inscenaci Jednou nám za to děcka poděkujou.
__________________________________
Rád bych začal své letošní tipy něčím optimistickým, takže neváhejme a odstartujme rovnou koncem světa. Ten tematizuje imerzivní inscenace Divadla Letí Poslední zhasne, která je v rámci koprodukce s naším festivalem ušitá na míru prostorám brněnské Káznice. Rovných dvanáct mladých tvůrkyň a tvůrců na poli autorském, režisérském i scénografickém přikládá ruku k dílu, aby stvořili sugestivní simulaci, kterou můžete putovat dle vlastního zalíbení. Netřeba už diskutovat, zda konec světa přijde (moudří už vědí: přijde!), a můžeme se bavit o tom, jak se na něj co nejlépe připravit. Pokud byste naopak před koncem světa chtěli zavzpomínat na svět v dobách, kdy byl ještě tzv. „v pořádku“ (i když třeba neprovdané nebo ovdovělé ženy v něm byly dost odkázány na milost či nemilost svého okolí), můžete se zúčastnit unikátního zájezdu do jednoho z nejmagičtějších českých divadelních prostorů – na Otáčivé hlediště v Českém Krumlově – a zhlédnout tam romantický, ironický i komediální příběh dvou sester, protloukajících se nelehkou životní situací, a to s nebývalým počtem živých koní: dramatizaci Rozumu a cituJane Austenové v režii Martiny Schlegelové.
__________________________________
Mým osobním festivalovým highlightem je inscenace Because the Night v podání souboru Theater Bremen. V příběhu hudební legendy, básnířky Patti Smith, a jejího osudového partnera, fotografa Roberta Mapplethorpa, se snoubí křehkost, síla a spásná moc umění. Odysea Divadla Ludus zase přináší nečekaný pohled na Homérův epos – z perspektivy těch na bájného hrdinu čekajících. Existuje vůbec něco jako vítězný, ryze hrdinský návrat z války? Režisér Dávid Paška s dávkou nadhledu a vtipu zinscenoval text Rolanda Schimmelpfenninga, který je naší realitě blíž, než se může zdát. Na závěr jeden z nejpozoruhodnějších uměleckých projektů současnosti: Národní sbírka zlozvyků Kateřiny Šedé ožije díky souboru Losers Cirque Company – roztodivné tuzemské nešvary (od kousání nehtů po chození pozdě do divadla) v hravých variacích nového cirkusu. To si nesmíte nechat ujít! Máte svůj festivalový zlozvyk? A mohla bych ho vidět?
__________________________________
Jonathan Livingston Racek vynikl na nezávislé taneční scéně roku 2024 díky originální hudbě Ivana Achera, spolupráci s Českou filharmonií a herci Jiřím Lábusem a Vilémem Udatným, s mimořádnými tanečními výkony ve výborné choreografii Ondřeje Vinkláta. Taneční adaptace Bachovy předlohy o ptačím hejnu alegoricky zobrazuje společenské konvence a jedince hledajícího vlastní cestu. Jednoznačně zážitek. Neméně působivé je představení uskupení POCKETART Fairy Tales, ve kterém choreografky Sabina Bočková a Johana Pocková s osmi výraznými tanečnicemi odhalují autentickou ženskost mimo stereotypy za doprovodu živé hudby Lukáše Palána a Sáry Vondráškové. Mým posledním tipem je „work in progress“, rodící se inscenace (ID)ENTITA. Na hranici fyzického divadla a rituálu se budete pohybovat spolu s tanečnicí Martinou Hajdylou Lacovou a performerkou s Downovým syndromem Martinou Truskovou, která je pro svou schopnost měnit identity inspirací celého projektu.
__________________________________
Doporučuji navštívit inscenace, které kombinují silné umělecké vize a provokativní témata. Od souboru D’epog si můžete vychutnat Hory, doly, epizody– performativní experiment v režii Lucie Repašské, v němž se setkává fyzická akce s minimalismem a autenticitou. Muzikál Rodinný ústav (Fun Home), uvedený studenty DF JAMU v Divadle na Orlí, nabízí silný příběh o rodinných vztazích a hledání identity. Ve Studiu Marta se zase představí inscenace O?lando [O-klobouček-lando], která experimentuje s tématy identity a transformace – to vše z dílny nového uměleckého vedení HaDivadla. Inscenace Quanta od Łukasze Twarkowského, v níž se prolíná kvantová fyzika, filozofie a technologie, vás vtáhne do hypnotické atmosféry. Každé z těchto představení nabízí jedinečný zážitek, který vás přivede k zamyšlení nad hlubokými tématy současnosti.
