#30 Theatrocén – Mamičko…! Aj, mamičko…!
Dívce na moravském venkově se narodilo nemanželské dítě a její opatrovnice byla ochotná učinit vše pro záchranu rodinné cti. V tu chvíli se vražda nemluvněte zdála jako jediné možné řešení, i s vědomím všech rizik, která se nakonec naplnila. Její pastorkyňa Gabriely Preissové je dodnes silnou a aktuální výpovědí o předsudečné společnosti a generačním traumatu, avšak v Městském divadle Brno se dočkala pouze uspěchaně působícího nastudování.
Druhé drama Gabriely Preissové, Její pastorkyňa, bylo poprvé uvedeno v Praze roku 1890 s velkým diváckým úspěchem. Hned o rok později následovala úspěšná brněnská premiéra. Dílo se však následně proslavilo (i v zahraničí) spíše ve své operní adaptaci Leoše Janáčka, i proto se na českých jevištích s činoherní předlohou Její pastorkyně setkáváme méně. V Městském divadle Brno byla Její pastorkyňa nyní uvedena poprvé od roku 1950 a s ohledem na uvedení Nezvalovy Manon Lescaut v roce 2025 si lze všimnout možné dramaturgické tendence inscenování české dramatické „klasiky“.
Dramatický text Její pastorkyně je v této inscenaci podroben značným dramaturgickým úpravám (Klára Latzková, Petr Gazdík) – nemalé množství replik je přeformulováno do současné češtiny a také je celý text doplněn o nové party, zejména o monology Kostelničky (Alena Antalová) a dialogy mezi ní a Jenůfou (Markéta Bílková). Zato jsou ale zachovány prvky nářečí a tím i lokalizace děje na Moravě. Zasazení děje na moravském venkově dále doplňují kostýmy (Andrea Kučerová, Adéla Kučerová), které se skládají z tradičně působících vesnických oděvů. Také je (částečně) škrtnutý poslední výstup (dialog Jenůfy a Lacy), který ale zůstává zachován jevištně v podobě odchodu zmíněného páru, držícího se za ruce. Inscenační tým tím zdůrazňuje zobrazení vztahu Kostelničky a Jenůfy – začíná prologem reflektujícím Kostelniččinu minulost (její vztah s Tómou a to, jak vztah skončil) či složitou pozici Jenůfy jako nevlastní dcery Kostelničky, a končí replikou Jenůfy „Pánbůh vás potěš“. V průběhu děje se vztah Jenůfy a Kostelničky mění z rozmarného děvčete a přísné matky v dospělou ženu a zdrcenou opatrovnici, což upevňují i zmíněné dodatky v dramatickém textu.
Text napsal Jakub Vítek
