#41 Theatrocén – Dora Štědroňová: Realismus je všední, fantazie bezbřehá, ale když dojde k průniku, vzniká zázrak
S uměleckou šéfkou Divadla Na Zábradlí Dorou Štědroňovou o nevšední všednosti románové série Můj Boj, o práci s introspektivním materiálem a o širokém žánrovém rozpětí nepravidelné dramaturgie.
Divadlo Na zábradlí letos naprosto dominovalo Cenám divadelní kritiky v několika kategoriích – od nejlepších hereckých výkonů až po titul Divadlo roku. Utvrzuje vás tento úspěch ve vašem dosavadním směřování?
Divadlo se samozřejmě nedělá pro ceny, ani kvůli cenám, ale když tento úspěch nastal, měla jsem obrovskou radost. Nejen kvůli sobě, ale především kvůli celému týmu. Pokud se snažíte usilovně pracovat a daří se vám mít kolem sebe lidi, kteří s vámi jdou a naplňují, někdy i překonávají vaši představu, je to skvělé. A to se nám na Zábradlí teď daří. Máme skvěle sehraný soubor, ve kterém má každý své nenahraditelné místo, máme dobrý tým v zákulisí a v čele s Petrem a Honzou Mikuláškem děláme divadlo, které nás baví a přináší nám radost a naplnění. Vedle cen je to také zájem kritiky a diváků, do konce sezony nám zbývají už jen poslední lístky a na téměř každou reprízu jsou seznamy lidí, kteří čekají, zda se nějaký lístek přece jen neuvolní. To je opravdu sen. Zvlášť, když si troufám tvrdit, že náš repertoár není podbízivý, ani předvídatelný. Hledáme témata, náměty a texty původně pro divadlo neurčené, soustředíme se na současnou světovou i českou prózu a známé tituly necháváme stranou.
V sezóně 2028/2029 se stanete uměleckou šéfkou činohry Národního divadla Brno. Plánujete se také dramaturgicky podílet na festivalu Divadelní svět Brno?
Se zahraničním divadlem mám řadu zkušeností, sleduji evropskou scénu, protože v tuto chvíli jsem šéfdramaturgyní Mezinárodního divadelního festivalu v Plzni. Doufám, že budu pro DSB přínosem a plánuji podobu DSB určovat, aktivně se podílet na výběru, směřování i ideji festivalu.
Za inscenaci Můj boj. Zamilovaný muž, která je součástí tuzemského programu festivalu Divadelní svět Brno, získal Miloslav König Cenu divadelní kritiky 2025 za nejlepší mužský herecký výkon. Knižní série Můj boj od Karla Ove Knausgårda se na první pohled nejeví jako tradiční předloha pro divadelní inscenaci – jde o text značně nedějový, pracující s banalitou všednosti a fragmentárností. Čím vás román natolik zaujal, že jste se jej i přes tyto překážky rozhodli inscenovat?
Zaujalo nás hlavně to, jak Knausgård otevřeně a bez příkras zachycuje každodenní život – vztahy, rodičovství, selhání i touhu po nějakém vyšším smyslu, má takovou zvláštní schopnost proměnit každodennost v existenciální drama. Knausgård píše o věcech, které známe všichni, ale málokdo je tak přesně a bez obalu pojmenuje. Právě tahle radikální všednost nás přitahuje i v divadelní práci, je to neustálé hledání výrazových prostředků pro to, co se vlastně běžně neukazuje – drobné napětí, trapnost, mlčení. Navíc jeho text dává velký prostor k volné adaptaci, práci s jazykem, rytmem, obrazem. Je to upřímný, vrstevnatý materiál, se kterým se dá jít do hloubky.
Martina Kostolná
