Skip to main content

#42 Theatrocén – Natálie Bočková: Každá doba v rámci svého Robinsona ohledává, kdo je vlastně člověk

S autorkou a režisérkou Natálií Bočkovou o inscenaci Hledat Robinsona, o tvorbě a o tom, jak se ve světě neztratit a vše přežít ve zdraví.

Na letošním festivalu Divadelní svět Brno a Spolupól mohou diváci zhlédnout inscenaci Hledat Robinsona, na které ses podílela jako autorka i režisérka. Jaká témata, která inscenací prostupují, jsou pro tebe nejdůležitější?

Nejzásadnější je pro mě vyobrazení naší nejmladší dospělé generace, ke které se sami řadíme. Obraz “převjemování” všech těch možností, jež vypadají krásně, optimisticky, ale také to, co pak ta tíha celého světa, který je nabízený, udělá s člověkem. A ten si teď musí vybrat, najít se v tom a být si jistý, že ta cesta, kterou se vydá, je ta správná.

S tíhou světa se vyjevují témata duševního zdraví – jestli jsme opravdu tak křehcí, jak se o nás říká. Jestli jo, tak proč. A zda je to jenom naše slabina, nebo se v té křehkosti skrývá i naše síla, která třeba není vyloženě jen křehkostí, ale i něhou nebo citlivostí.

Co pro tebe znamená samotný název inscenace?

Odkazujeme přímo na Robinsona Crusoe – má to vyvolat prvotní obraz, aby se diváci konfrontovali s kánonem. Ideálně aby si to i trošku dohledali. Aby si třeba řekli: „Jo, tak to asi bude o Robinsonovi Crusoe. Už jsem zapomněl, co se tam děje.“ Nejde o to pamatovat si konkrétní dějová fakta, ale uvědomit si, že je to o člověku, který ztroskotal a musel vynaložit úsilí na to, aby našel způsoby, jak přežít.

Je podle tebe inscenace Hledat Robinsona určena spíše pro mladé, nebo se v ní mohou najít všichni bez rozdílu věku?

Asi je primárně pro nás trošku mladší a trošku starší, ale není to vyhraněné. Rozebírá vyrovnávání se s dětstvím, dospělostí, se životem a s hledáním své vlastní identity – to je takové věčné téma, které rezonuje napříč generacemi. Pokud by mělo hrát roli generační sdělení, tak to může být přínosné i pro generaci našich rodičů a prarodičů – podívat se a zjistit, co se nám honí hlavami. A myslím, že se v tom můžou najít také.

Pokračování článku ZDE.

📖  Monika Hrdličková

Foto: osobní archiv Natálie Bočkové