JAK VZNIKÁ INSCENACE: Delikatesa a jako zákusek workshop tvůrčího psaní
V neděli 19. 4. jsme měli možnost shlédnout nový koprodukční projekt Divadelního světa Brno a Mikro-teatra, Delikatesa. Jedná se o komorní hororovou grotesku v režii Veroniky Poldauf Riedlbauchové . My jsme ji viděli v prostoru Rezidence Kaprál, unikátním literárním salonu, který se nachází v bývalém bytě básníka Zeno Kaprála. O den později jsme se osobně setkali s Ondřejem Klíčem, který v inscenaci hraje, a který si pro nás připravil workshop tvůrčího psaní. Také nám zodpověděl naše otázky o tvorbě Delikatesy:
Jak vlastně vznikl ten původní nápad? Udělat hororovou grotesku pro děti?
Ta původní myšlenka byla úplně jiná, Tereza Sikorová, která v té inscenaci taky hraje, je vystudovaná klaunka, ale nemá tolik prostoru pro klauniádu, tak chtěla dělat nějaké takové představení. A my s Michalem Chovancem máme soubor Labil Bones, kde se věnujeme výhradně klaunskému divadlu.Takže na začátku byla jen tahle spolupráce. Lákala nás nějaká návštěva, setkání dvou světů. A na základě improvizací se to začalo odvíjet tímhle strašidelným směrem a pak už nebylo cesty zpět.
Pořád je to ale inscenace pro děti, přemýšleli jste nějak nad tím, jestli to už není moc?
Jo, určitě to je na hraně. Proto jsme dali hranici 8+. Po každé repríze tam pak zůstáváme a hodně se s diváky bavíme, co bylo strašidelné, co bylo nechutné. A paradoxně s tím mají větší problém dospělí než děti.
Říkáte, že zůstáváte po představení s diváky, je to pro vás důlěžité?
Určitě, protože ten žánr je takový. My když hrajeme klauniády, tak si ani nezhasínáme v publiku, abychom viděli reakce publika. Tahle konkrétní klauniáda (Delikatesa) je ale narozdíl od našich jiných kusů více uzavřená. Interakce po představení je takové společné dožití té hodiny, kterou jsme spolu strávili.
V inscenaci pracujete s několika jazyky, je to pro dětského diváka čitelné?
Někdy se stává, že se děti ptají rodičů, co jaké slovo znamená. Ale nevadí to. V klauniádě to slovo nenese skoro žádný význam. Je to často spíš taková parodie na slovo, my se vyjadřujeme k mluvení jako takovému, ne ke konkrétním slovům.
Taky hodně pracujete s tichem, jak tohle diváci zvládají?
Tohle je hodně specifický případ. Většinou, když jsou diváci hodně neklidní, tak my zpomalíme. Je to zajímavé, ale nejlepší je jít takhle do protivky. Tady se snažíme držet stanoveného tempa. Ale sami se to pořád učíme, udržet to tempo a technologie.
U technologií bych se taky na chvíli zastavila, vy vlastně celou tu scénografii obsluhujete sami?
Jo, my nemáme technika. Různě po kapsách máme takové klikáčky. Takže mám nějakou repliku a pak vím, že musím dát šestku nahoru a trojku na polovinu. Takže je to i v tomhle náročné. Ale v něčem to je dobré oddřít si to celé sám.
Delikatesa je svým žánrem a provedením opravdu unikátní projekt. Atmosféře dodává i samotný prostor Rezidence Kapál. Byt opravdu působí jako z jiného století. Je zde přirozené přítmí, majestátní krb a nekonečné hory knih. Diváci jsou blízko nejenom performerů, ale i sobě navzájem, jelikož je zde velmi omezený prostor. Poté co se usadíte, někdo zaklepe na dveře. Přichází host, který byl pozván na večeři. Začíná děsivá jízda, podivný sluha přináší jídlo, které neexistuje, poté přináší lidskou hlavu a oči. Na to celé dohlíží havran. Kdo je však náš host a kdo ho pozval? Sluha, havran nebo někdo jiný? Kdo jsou zaměstnanci tohoto podniku? A jsou to vůbec zaměstnanci? Kdo je tajemná dívka, ze které zbyla jen hlava? Bohužel všechny tyto otázky zůstanou divákovi nezodpovězené. My jsme však měli to štěstí, že v rámci workshopu tvůrčího psaní nám byly tyto otázky více objasněny. Skrze automatické psaní a různá další cvičení jsme blíže objevovali jednotlivé postavy a jejich vztahy. Zaměřili jsme se především na sluhu a hlavu dívky. Skrze jejich dialogy jsme došli hned k několika možným scénářům a dynamikám. Také jsme se stále vraceli k E. A. Poeovi a jeho básni Havran, která také ovlivnila podobu Delikatesy.
Ať už vás baví horory nebo klauniády, určitě doporučuji zajít se podívat na Delikatesu, třeba v rámci Divadelního světa Brno. Jde o opravdu unikátní projekt, který jen tak někde neuvidíte.
text: Anna Vaisová
foto: Hana Ptáčková