#2 Festivalový zpravodaj přináši první rozhovor. Barbara Gregorová: Mám takovou speciální karmu tady v NdB, že všechny moje inscenace jsou něčím „výjimečné“
So šéfdramaturgičkou festivalu Divadelní svět Brno, Barbarou Gregorovou, o ,,outdoorovej“ dramaturgií a astrálnych divadelných zážitkoch, o cudzích krajinách a marcových Baranoch, ale najmä o osude, ktorý zanesie ľudí v správnom čase na to najsprávnejšie miesto.
Zatvorte si oči. Aké slovo, chuť, vôňu, pocit a človeka si predstavíte pri slovnom spojení „Divadelný svet Brno“?
Slovo: vášeň, chuť… naprosto nevím proč ale gin s tonikem (smiech), vůně: léta, pocit: adrenalin a člověk: divák.
Akým spôsobom prebieha výber programových inscenácií? Je časté, že sa ako dramaturgický tím nezhodnete?
Standardně vybírá program dramaturgická rada DSB, která se skládá ze všech dramaturgů brněnských divadel, z čehož logicky vyplývá, že často diskutuje nad řadou titulů, protože máme různý vkus i strategie při volbě festivalových představení. Právě toho si na festivalu velmi vážím, že se pravidelně potkáváme a navzájem si pojmenováváme, proč vlastně a pro koho ten festival tady v Brně tvoříme, co sami máme pocit, že nám v našich divadlech chybí, a pak na daná témata můžeme vést společně diskuzi. A to, že se na všem neshodneme, právě jenom podtrhuje to, že díky tomu snad děláme Brno pestřejší a barevnější, protože kdybychom se na všem shodli, tak by se asi divák mohl taky trošku nudit.
Hoci by žiaden rodič nemal mať obľúbené dieťa spomedzi svojich potomkov, predsa sa musím opýtať: Ktorá festivalová linka je každoročne vášmu srdiečku najbližšia?
Já mám nejradši linii tzv. OFF programu, nebo jak se tomu říká doprovodný program, pro mě je to nejdůležitější část festivalu, že se v rámci diskuzí nebo dramaturgických úvodů konečně dozvíme zpětnou vazbu poté, co tady rok s dramaturgy „laboratorně vaříme“. Pak to teprve dostává ten pravý smysl, jak si to divák sám během toho představení užije. Snažím se stihnout všechna festivalová představení, abych viděla, jak na to diváci reagují. A to je pak pro mě ten startovní bod pro další festivalový ročník a vlastně bych to bez toho ani nedokázala vytvářet.
Máte skôr kladné alebo negatívne divácke odozvy?
Diváci, kteří se účastní debat, mají různé divácké zážitky, většinou naštěstí pozitivní. A skvělé je, že právě i když to někdy nedopadne úplně dokonale, tak se v rámci debaty můžeme dále bavit o kontextu, proč to nebylo ideální. Například, když jsme zde loni měli profil polského režiséra Jakuba Skrzywanka, tak jsme měli trochu obavy z reakcí, protože obě inscenace jsou ve svých výpovědích velmi radikální. Nesou obrovské emoce, ale zároveň jsou i formálně náročné, takže vlastně jsem byla až překvapena, jak diváci zavnímali tu originalitu a výjimečnost a dokázali ji vstřebat. Čekala jsem i více negativních reakcí. To, že máme v tomto roce měsíc před festivalem více než tři čtvrtiny programu vyprodaného, je pro mě zpráva, že diváci jsou stále více odvážnější.
Vy sa ako dramaturgička radi rozprávate s divákmi?
Pro mě je kontakt s divákem nesmírně důležitý a ráda dělám i dramaturgické úvody a diskuze, ale ráda jsem i ten, kdo tam jen tak v tichu sedí a pozoruje divákovy emoce. Je super, že jsme v dramaturgické radě dobře rozvrstvení. Někdo je raději v roli tichého pozorovatele a někdo rád vede diskuze. Postupně úvody rozšiřujeme, i my sami jsme se museli odvážit vystoupit z komfortní zóny, a přijde nám, že každý rok je diváků na debatách víc. Ne vždy se však divákovi chce po představení mluvit. Někdy je samozřejmě náročné hned po zhlédnutí sdílet své zážitky, protože někdo si je potřebuje teprve v klidu vstřebat. Debatami však můžeme divákovi nabídnout něco navíc, zážitek je tady a teď a ta emoce je aktuálně cenná.
