Láska, vzdor a smrt

Proslulý režisér, dramatik, skladatel, hudebník a teoretik umění Emil František Burian (1904–1959), zakladatel avantgardního divadla D 34 a průkopník sborové recitace s hudebně stylizovanou a výrazně rytmizovanou mluvou, nazvané voiceband, uplatňoval ve své inscenační tvorbě často nedramatické předlohy – blízko měl např. k lidové poezii. Ve svém „poetickém“ divadle zpracoval do výrazně zvukových i světelně obrazových inscenací např. Máchův Máj nebo montáž lidové poezie z Erbena, známou pod názvem Vojna. Právě ohlas na ni dal impuls Františku Halasovi a Vladimíru Holanovi k sestavení antologie lidové poezie Láska a smrt. Sbírka se později stala základem pro další jevištní montáž E. F. Buriana s názvem Láska, vzdor a smrt (1946). Tato lidová hra tvoří tematický oblouk od odvěké touhy mladých lidí všech dob po lásce, přes vzdor jako výraz hrdosti člověka před pokořením, až k odvážnému dialogu se smrtí jako se spravedlivým zrcadlem lidského svědomí; čímž se přibližuje ke známé středověké moralitě Everyman (Kdokoli). Napínavý milostný příběh provedený formou „syntetického divadla“, sdružujícího hudební, hereckou i výtvarnou složku, bude v regionu, ve kterém je tradice skutečně žitým odkazem, inscenován jako scénická montáž lidové poezie Emila Františka Buriana.