Zaměstnanci

Performance instalace z dílny Łukasze Twarkowského, jednoho z nejpozoruhodnějších tvůrců své generace, je inspirována románem současné dánské spisovatelky Olgy Ravn. Děj Zaměstnanců se odehrává v blízké, leč blíže neurčené budoucnosti na palubě vesmírné lodi, jejíž posádka se skládá z lidí a humanoidních robotů. Jedni i druzí se musejí podvolit chladné úřední disciplíně, která se zdá nesmyslná. V takovýchto vypjatých podmínkách se izolovaná komunita potýká s otázkou, v čem tkví rozdíly mezi tím, co je lidské, a tím, co lidské není, a co je podstatou vědomí. Twarkowského Zaměstnanci, stejně jako mnohé z jeho předešlých inscenací, se vzpouzejí obvyklému pojetí divadelnosti; diváci totiž přestávají být pouhými pasivními pozorovateli, neboť hra je vtahuje do dystopického světa a oni se stávají jeho součástí. 

Román Olgy Ravn Zaměstnanci vydaný v roce 2020 se řadí k antiutopické sci-fi literatuře. Planeta Země je v její knize zničena. Příběh se nám vyjevuje prostřednictvím kusých zpráv posádky kosmické lodi. Zprávy začínají a končí ve zdánlivě nahodilých okamžicích a týkají se každodenní rutiny. Na základě těchto útržků si čtenář vytváří svou vlastní představu podmínek, v nichž se lidé opustivší Zemi bouří proti absurdním byrokratickým pravidlům, která jsou na palubě nuceni dodržovat. Humanoidní roboti, s nimiž se zachází jako s bytostmi bez typicky lidské citlivosti, se dožadují možnosti rozvíjet své smysly a vnímavost. Vesmírný koráb přepravuje podivné předměty, umělecká díla z dávné výstavy, jež mají na posádku záhadný vliv. Studené bílé prostory připomínají interiéry galerií. V závěru knihy se vesmírná loď promění v děsivé muzeum. 

Román Ravnové i představení Twarkowského otvírají zásadní otázku po podstatě lidského vědomí. Jsou mozek a mysl totéž? Věda nepřestává objevovat nové souvislosti mezi neurony a smyslovými počitky. Přijdeme-li na to, jak funguje lidský mozek, budeme schopni vytvořit mozek umělý, který – když ho vložíme do hlavy robota – dokáže z androida udělat lidskou bytost? Co nám přivodí algoritmy umělé inteligence, získají-li schopnost řešit problémy a učit se z vlastních chyb, pokud překročí možnosti zadané programátory? Může se systém umělé inteligence, který se neustále učí a vyvíjí, překročit hranici, za níž přestává být pouze neporazitelným šachovým mistrem a stává se šachovým hráčem, který si umí vychutnat vítězství?

Łukasz Twarkowski (*1983) je tvůrce multimediálních performancí, v nichž se snoubí divadlo a vizuální umění. Své projekty předvádí v kontextu reality rozšířené prostřednictvím multimediálních technik. Klíčovou úlohu v Twarkowského tvůrčí práci hraje zkoumání možností i mezí divadla jakožto prostředku a nástroje komunikace. Neustálou dekonstrukcí příběhů, zpochybňováním toho, na co je publikum zvyklé, a smysluplným využíváním nových médií Twarkowski vynalézá neotřelý jazyk jevištní performance založený na multimédiích a obecněji na digitálních technologiích. S jejich pomocí analyzuje a pozoruje čím dál složitější spleť vztahů mezi Reálnem, Symboličnem a Fantastičnem. V tomto směru jsou jeho díla inovativní a občas dokonce průkopnická.

V roce 2017 mělo ve vilniuském Činoherním divadle premiéru jeho představení LOKIS, které získalo nominaci na devět Zlatých křížů jeviště, nejvyšší ocenění litevské divadelní scény, a byl mu udělen Zlatý kříž za nejlepší režii. V roce 2019 Twarkowski režíroval v Hannoverské činohře inscenaci, jež vycházela z kultovní francouzské pohádky Byl jednou jeden život a získala nominaci nachkritik.de na titul Nejlepší představení roku 2020.

Jeho druhá inscenace v litevském Činoherním divadle nesla název Respublika (2020) a vznikla v koprodukci s mnichovskou Kammerspiele. Respublika je hra s pozoruhodně širokým záběrem a nevšední formou, která diváky vtahuje do děje a spojuje v uzavřeném společenství. Jde o výrazně imerzivní inscenaci vystavěnou z mnoha vrstev střídajících se příběhů. Łukasze Twarkowského zajímá tajemství moderního myšlení i měnící se způsoby získávání a zpracovávání informací. Aby upoutal současného diváka, volí nové divadelní formy, v nichž se prolínají videozáznamy, činohra, vizuální umění a hudba. Ve hře Respublika zaujímá hudba obzvláště významné místo. V letech 2022 a 2023 byla tato hra uvedena na řadě evropských divadelních festivalů, včetně prestižního Ruhrtriennale, a v mnoha kulturních stáncích. Twarkovského poslední inscenace Rothko (2022) obdžela 11 nominací na litevské divadelní ceny „Spēlmaņu nakts” (Nejlepší inscenace, Vizuální umělec roku, Hudební skladatel roku, Choreograf roku a Režisér roku).